Časování sloves v angličtině – co to je a proč je to jednodušší než v češtině

Časování sloves znamená, jak se nám mění tvar slova (často koncovka) podle toho, o kom mluvíme. V češtině to znáte, máme například slovo „dělat“ a pak když chci říct, že to jsem „já“, tak řeknu „dělám“. A tak to pokračuje…děláš, dělá, děláme.
V angličtině také budeme měnit sloveso, ale jen občas. Ne tak hodně, jako v češtině. V tomto článku se dozvíte, jak to tedy funguje v angličtině, rozdíly, na které si dát pozor a taky si řekneme, proč to je vlastně jednodušší než v češtině.

1. Typy sloves
2. Změna u třetí osoby (he, she, it)
3. Záporné věty

Typy sloves
V angličtině máme pravidelná a nepravidelná slovesa. Žádná novinka, že? Jedno z nejtypičtějších nepravidelných sloves je sloveso „to be“, které, doufám, všichni umíte v přítomném čase perfektně. A pokud ne, tak si ho teď připomeňte.

• I am = já jsem
• You are = ty jsi
• He, She, It is = on, ona, ono je
• We are = my jsme
• You are = vy jste
• They are = oni jsou

Sloveso „to be“ může mít v přítomném čase tedy 3 tvary: am, are, is
Ostatní pravidelná slovesa mají tvar stejný pro všechny osoby kromě třetí jednotného čísla, tedy „he, she, it“. Jako příklad sloveso „work“

• I work = já pracuju
• You  work = ty pracuješ
• He, She, It works = on, ona, ono pracuje
• We work = my pracujeme
• You work = vy pracujete
• They work = oni pracují

Změna u třetí osoby
Máme tedy vždy dva tvary: jeden základní a druhý pro „he, she, it“, který uděláme tak, že přidáme na konec -s 
Výjimečně přidáme -es nebo se tvar mírně liší.

• Do – does
• Have – has
• Go – goes
• Study – studies

Tak a teď jedna důležitá věc. Protože tvar „work“ můžu vlastně použít pro pět různých osob, může to být „I, you, we, they…“, tak VŽDYCKY, opakuji vždycky musíme v angličtině také říct tu osobu.
Komplikované? Ukážeme si to na příkladu češtiny a angličtiny.

• Já pracuju. 
• Pracuju.

V těchto větách není žádný rozdíl. V češtině nemusíme říkat „já“, protože samo sloveso nám říká, že to jsem já.

• I work.
• Work.

Tady už rozdíl je. První věta nám říká „já pracuju“, ale druhá? Tam nevíme, kdo to je, jestli já, ty, my ….nebo by to mohlo být i slovo „práce“. Nevíme. Takže, zde vidíte, že vždy je důležité napsat tu osobu.

Záporné věty
V přítomném čase se záporné věty tvoří tak, že přidáme zápor „not“ někam do věty. Ale není to jen tak „někam“, v angličtině to má své místo. Zápor NOT přidáváme k pomocnému slovesu. Pomocné sloveso je další extra slovo, které tak úplně nemá význam, je tam jen proto, abychom pomocí něho utvořili zápor.
Pomocných sloves existuje několik, ale 3 základní jsou tyto: do, have, be. 
V přítomném čase používáme buď „do“ nebo “be“, sloveso „have“ se používá spíše pro předpřítomné nebo předminulé časy.

Takže ukážeme si to na příkladech.

• I am Czech.
• I am not Czech.
• You are Mexican.
• You are not Mexican. / You aren´t Mexican.
• I work. 
• I do not work. / I don´t work.
• She works.
• She does not work. / She doesn´t work.

Takže už chápete, jak na to? Pořadí slov je následující:
Osoba – pomocné sloveso – zápor NOT – významové sloveso – zbytek věty
Doporučuju si jednoduše zapamatovat tvary „don´t“ a „doesn´t“, protože stažené tvary jsou v angličtině mnohem více normální.

Proč to je tedy jednodušší než v češtině?

• Nemusíte se učit tvary pro každou osobu. 
• Tvary jsou stejné pro všechny osoby kromě třetí jednotného čísla.
• Nepravidelné sloveso je především „to be“
• Zápor utvoříme tak, že použijeme sloveso „be/do“ jako pomocné a k němu přidáme zápor not

Vyzkoušejte si to sami….
Zkuste správně přeložit tyto krátké spojení. Nezapomeňte, že vždycky tam musí být ta osoba, i když v češtině někdy není napsaná.
Osoby: I, You, He, She, It, We, You, They